Kdy začít plánovat zahradu?

O zahradě často rozhodujeme dříve, než si to uvědomíme. Umístění nádrží, vedení rozvodů nebo výšky terénu mohou předem určit, kde jednou porostou stromy, kde vznikne terasa a kde budeme odpočívat. Nemělo by to být naopak? Neměly by technické požadavky vycházet z toho, jak chceme v zahradě skutečně žít?

Fotka z fáze před úpravou hrubých terénů. Objevují se první nejasnosti jako navázání terénu na dům, co s přívalovými dešti? Osazení retenční nádrže, která se nedá zatížit více jak pár centimetry půdy. foto: archiv YYYY

Plánovat zahradu lze v kterémkoliv ročním období, většina lidí ji však instinktivně řeší až jako poslední. Nejlepší chvíle přichází tehdy, když máme dostatek času místo pozorovat, promyslet souvislosti a rozhodovat se bez zbytečného tlaku. Takové podmínky jsou ale v praxi spíše vzácné.

U novostavby je strategické začít už během návrhu domu, případně ještě před dokončením terénních úprav a technických rozvodů. Znamená to řešit více věcí současně. Právě tehdy je ale ještě možné jednotlivá rozhodnutí propojit, místo abychom jejich důsledky později složitě napravovali.

Často nás lidé oslovují až ve chvíli, kdy potřebují vyřešit konkrétní problém – terén po stavbě, odvodnění nebo část zahrady, která nefunguje. Řadu možností však už předtím ovlivnilo umístění retenční nádrže, rozvodů, zpevněných ploch nebo výškové osazení domu. Zdánlivě drobná technická rozhodnutí pak určují, kde bude možné vysadit strom, vytvořit terasu nebo umístit pergolu.

Lidé nás často kontaktují až když situace hoří. Přímo na stavbě se pak dělají rychlá rozhodnutí, se kterými později budou žít roky. foto: archiv YYYY

Z praxe známe situace, kdy se terén začne upravovat od oka a teprve během prací se ukáže, že jednotlivé výšky nenavazují. Nesedí úroveň terasy, sokly domu ani výšky poklopů nádrží. V tu chvíli už nejde jen o vzhled zahrady, ale také o odvádění vody, přístupnost a návaznost všech ploch kolem domu. Terén je jedním z nejobtížnějších a zároveň nejkomplexnějších témat naší profese.

Pokud zahrada vzniká současně s domem, můžeme technické požadavky lépe propojit s tím, jak v ní budete skutečně žít. Promýšlíme pohyb, místa pro společný čas i odpočinek, světlo a stín, vodu, terén, vegetaci i vztah k okolní krajině.

Jiná situace nastává u starší zahrady. Původní uspořádání už někdy neodpovídá současnému životu, místo má ale vlastní paměť. Stávající stromy, oblíbená zákoutí nebo rostliny spojené se vzpomínkami mohou zůstat. Ostatní lze nově uspořádat tak, aby zahrada znovu dobře sloužila.

Samotný návrh u nás obvykle trvá přibližně dva měsíce. Terén řešíme od úplného začatku. Nejprve vzniká základní koncept zahrady, následně jej rozpracováváme do finální studie. Potom je třeba počítat ještě s přípravou realizace a kapacitou zahradní firmy.

Na plánování si proto vyčleňte dostatek času. Tři měsíce před zamýšlenou realizací jsou spíše nejnutnějším minimem. Klidnější a realističtější je začít alespoň jednu sezonu předem. Ukvapenost se u zahrady zpravidla nevyplácí.

Co pro vás znamená udržitelnost?

V dnešní době postindustriálních Holešovic se otevírá zajímavá debata o udržitelnosti veřejného prostoru parku. Prostředí, které kdysi sloužilo průmyslu, se transformuje a hledá novou identitu. Klíčovou otázkou je, jakým způsobem můžeme využít existujícího prostředí k vytvoření udržitelného a životaschopného veřejného parku.

Využití původního mobiliáře, umístěného do nového kontextu parku. Výhled na řeku. foto: Petra Šalapková

Základem udržitelnosti je právě práce s tím, co na místě již je. Je důležité opustit představu dokonalého místa zobrazeného v populárních magazínech a začít vnímat hodnoty v místě samotném. To zahrnuje nejen estetické prvky, jako jsou invazivní dřeviny, opuštěné betonové panely či žulová dlažba, ale i industriální prvky, které vytvářejí charakter tohoto prostředí - jako je opuštěná vlečka s návěstidlem či vynešený ocelový most na betonových nosnících.

Most Barikádníků zespodu mnoho lidí nezná. Je to unikátní podívaná na ocelovou konstrukci mostu, která je neustále v pohybu. foto: Petra Šalapková

Tyto prvky jsou však pouze skladebnými částmi. Skutečným cílem je vytvořit prostor, ve kterém se návštěvníci budou cítit svobodně a spojeni s místem v jeho ryzosti. To znamená vytvořit prostor, který respektuje historii místa a zároveň je otevřený pro nové možnosti a aktivity. Může to být místo pro umění a kulturu, pro setkávání a odpočinek, ale také pro ekosystém, který podporuje biodiverzitu a ekologickou stabilitu.

Původní vegetace se na tomto místě rozvíjela přes 60 let. Zejména se jedná o pionýrské druhy, které jsou schopny obsadit velmi nehostinná místa a rozvinout se zde. Na tom je postavena i část kompozice parku, která je pohyblivá. foto: Petra Šalapková

Zaměření na udržitelnost ve veřejném prostoru parku v Holešovicích tak představuje výzvu i příležitost. Je to šance na vytvoření prostředí, které je zároveň odrazem minulosti i připravené na budoucnost. Je to možnost propojení přírody, kultury a historie v jedinečném a inspirativním prostředí, které bude brzy sloužit místním obyvatelům i návštěvníkům z celého světa.

Remorkéry, nákladní vlaky i auta k místu patří. Každý návštěvník se s nimi v nějaké pasivní formě potká a i to může být zajímavá podívaná. foto: Petra Šalapková

místo: Park U Vody, nově vznikající park mezi mosty Barikádníků a železničním mostem, při ulici Varhulíkové

očekávané otevření parku: duben/ květen 2024

text: Tereza Rapsová

Vol. 04 - Švédský systém

V prvním letošním článku se s Vámi vrhneme o něco hlouběji do problematiky modrozelené infrastruktury. A to hlouběji doslova, protože velká část práce technologie MZI se odehrává právě pod povrchem. Konkrétně Vám představíme možnosti výsadby stromů na zdánlivě nemyslitelných místech města na příkladu jednoho z našich projektů v Praze na Letné.

V návaznosti na náš předchozí text o výhodách modrozelené infrastruktury (MZI) pro prostředí měst Vám tentokrát podrobně představíme jednu z jejích podob – tzv. Švédský systém. Tato technologie je jednou z chytrých odpovědí na u nás do této doby zdánlivě neřešitelnou otázku výsadeb stromů v komplikovaném prostředí našich měst.

Švédský systém patří mezi technologie výsadeb do strukturovaného substrátu, které zároveň umožňují komplexní práci se srážkovými vodami. Tento systém byl vynalezen ve Švédsku, kde se ve městech uplatňuje a vyvíjí již 20 let. Jedním z jeho cílů je umožnit plnohodnotné výsadby stromů a další vegetace ve složité struktuře našich měst.

Často zeleň ve městech vnímáme jen jako estetickou kulisu – záhony růží na náměstí, jarní geometrické výsadby macešek nebo alej dokreslující siluetu ulice. A taková podoba městské vegetace nám většinou nic víc nenabízí, ani nabízet nemůže.

Existence prachu, vibrací, vysokých teplot, znečištění, deficit stínu a vlhkosti, nedostatek kořenového prostoru jsou složky, které často už nevnímáme, ale které jsou pro vegetaci zásadními, často smrtelnými fakty, se kterými se musí poprat. Se současnou moderní oblibou pokojových rostlin v našich bytech už jsme pochopili, že suchý vzduch je pro některé z našich rostlinných miláčků nepřekonatelný problém, stejně tak ten, komu nezemře ani jedna rostlina přes zimu, je považován za velkého PLANT HERO. Tuto zkušenost jsme bohužel zatím nepřenesli na vegetaci obklopující nás mimo naše domy a byty. Přitom většina toho zeleného, co v ulicích najdeme, nejde často nazvat jinak než jako živořící. A možná si ani nedovedeme představit, že by to mohlo být jinak.

Začněme stromy a rostliny vnímat i v rámci jejich dalších funkcí, které nám mohou nabídnout a co to přímo pro nás, jako obyvatele měst znamená. Tomu jsme se v obecnější rovině věnovali ve článku minulém (čtěte zde).

Dneska se zaměříme na to, jakým způsobem můžeme vegetaci zajistit takové podmínky, jaké potřebuje a zároveň, jak ji můžeme „využít“ v procesu hospodaření s dešťovými vodami. (a ještě se nám tam v pohodě vleze teplovod, plynovod a internet) - a to nás přivádí ke komplikovanému prostředí parteru, po kterém chceme často protichůdné funkce:

-        propustnost povrchu pro vodu a vzduch + jeho živnost

-        zároveň pevnost a zhutnění pod dlažbou nebo asfaltem

-        odolnost, schopnost nasměrovat vodu od staveb

-        průchodnost pro sítě

-      jednoduchost řešení a možnost snadného rozebrání a složení při opravách a správě

Odpovědí může být právě technologie Švédského systému. K této technologii v českém prostředí prakticky žádné informace neseženete, přestože pár zkušebních projektů již v Praze proběhlo. My jsme tuto technologii konzultovaly s Martinem Vysokým ze švédského atelieru EDGE, který se na modrozelenou infrastrukturu specializuje a rády bychom její principy dostaly do základního přemýšlení architektů o veřejných prostranstvích.

View fullsize

dešťový záhon

View fullsize

odvodňovací kanál

View fullsize

výsadba stromu ve zpevněném povrchu

View fullsize

výsadba stromů ve středovém pásu

View fullsize

vegetace dešťového záhonu

View fullsize

retence vody

View fullsize

obytná zóna

View fullsize

ochlazování povrchu

View fullsize

zasakování vody

Základem švédského systému je práce s různými frakcemi kameniva (jednoduše různě velké kamínky a kameny a šutry). Velké frakce (velké šutry) dokážou přenést zatížení z chodníku a vozovky a udrží mezi sebou volný prostor, i když se povrch nad nimi zhutní. Tento volný prostor (cca 30%) je pak vyplněn speciálním substrátem, jehož důležitou složkou je biohel – jde o tzv. strukturální substrát či v projektantském názvosloví „otevřený podklad“ (open subbase/OSB). Díky této vrstvě získáme prostor pro vzduch, který kořeny stromů k životu nutně potřebují. Přes zhutněný povrch se pak vzduch do této vrstvy dostává přes vzduchové šachty. Stromy jsou pak do strukturálního substrátu osazené do jakýchsi betonových ohrádek, které umožňují umístění pochozích kovových mříží nebo zhutnění povrchu. V jednodušším případě nám strukturální substrát umožní získat dostatečný prostor pro kořeny stromů – oproti stávajícím výsadbovým jamám 1,5 x 1,5m je to pro stromy značný posun.

Technologie Švédského systému - výsadba stromu ve zpevněném povrchu

Použití strukturálního substrátu a betonových ohrádek.

Strukturální substrát s biouhlem.

Výsledná podoba povrchu.

V ideálním případě lze technologii švédského systému využít více komplexně, a to zároveň jako prostor pro retenci dešťové vody. Taková úprava ulice pak zahrnuje využití otevřeného podkladu po celé délce, kdy spojuje výsadbový prostor stromů (což stromům vyhovuje, protože si v rámci kořenového systémů dokážou předávat živiny i různé informace) a zároveň je do této vrstvy svedena dešťová voda z chodníku či ulice. Voda je pročišťována skrz substrát s biouhlem, který do sebe vodu nasákne a dopraví ji ke kořenům a následně umožní i její následný odpar – tzv. evapotranspiraci, která ochlazuje zpevněný povrch ulice a tak ovlivňuje i její mikroklima. Systém si dokáže poradit i se znečištěním v podobě solí, které se vlivem vody rozpustí a následně jsou odplaveny do kanalizace, na kterou je celý systém napojen. Dešťovou vodu pak lze do systému přivést jak pomocí uličních kanálů, šachet či vpustí, tak skrz dešťové záhony nebo zasakovací průlehy se specifickými rostlinami snášejícími jak sucho, tak občasné zaplavení.

Komplexní zapojení švédského systému v celé šířce ulice - napojení na kanalizaci.

Stromy rostoucí ve švédském systému se nám následně odmění plnohodnotnou výškou, zdravou korunou, celkovou prosperitou a delší životností zajišťující stín, ochlazování prostředí, čištění vzduchu, snížení hluku a snížení efektu městského tepelného ostrova.

A co ty sítě?

K sítím technické infrastruktury se stále stavíme tak, jako by byly nedotknutelné a mohly si pro sebe zabrat celý uliční prostor. Spíš jsou ale ukládány nekoncepčně a díky tomu pak prostor pro stromy nezbývá. Do konfliktu se dostává jak velký počet podzemních, tak i nadzemních sítí, problémem pak mohou být i jejich ochranná pásma.

V rámci prověřovací studie výsadby stromů v ulici Milady Horákové jsme na problém se sítěmi také narazily. Jako řešení výsadeb jsme navrhly právě švédský systém, na který osvícení zástupci Prahy 7 reagovali velmi pozitivně. Naopak u zástupců technické infrastruktury, jejichž ochranná pásma do návrhu zasahovala jsme se setkaly s jasným nesouhlasem. Problémem pro ně byla především samotná představa umisťování stromů do prostoru města, kterou vnímali jako naprosto neoprávněnou a nesmyslnou. Uvědomily jsme si, že v tomto ohledu krajinářská architektura jako obor v komunikaci s veřejností selhává. Vymezily jsme si tedy prostor pro detailní představení fungování systému a objasnění komplexnosti přístupu jednotlivým správcům sítí. Následně vznikla velmi otevřená debata o možnostech systému, jejímž výsledkem byl seznam jednoduchých podmínek, za kterých jsme dostaly možnost navrhnout velkorysý kořenový prostor i na úkor jednotlivých sítí a ochranných pásem.

Jedna z možných podob výsadeb stromů v ul. Milady Horákové, prověřovací studie výsadby stromů - atelier YYYY

Ve Švédsku existuje na místním úřadě pro tato jednání s DOSS přímo pozice – jednoho zástupce úřadu, který všechny dotčené orgány ve svém obvodě zná a projekty s nimi projednává pouze on. V našem prostředí stojí tato část inženýringu na jednotlivých architektech a projektantech – což může být často překážkou ve vyjednávání v mnoha ohledech (od obrovské časové dotace po osobní sympatie a komunikační schopnosti).

Zajímavá je i ekonomická stránka takového projektu. Některé státy v USA, Německo, Švédsko, Dánsko, ale i některá města si nechali vypracovat posudek na ekonomiku MZI – dlouhodobě a někdy i krátkodobě z těchto studií vychází technologie MZI oproti technologiím stávajícím jako výrazně levnější.

Více k tématu například tu:

EPA, Why You Should Consider Green Stormwater Infrastructure for Your Community:

https://www.epa.gov/G3/why-you-should-consider-green-stormwater-infrastructure-your-community?fbclid=IwAR1OXVdPJoX4WJ4WohTd2AXxTblvdSRFH-L2FORicwfSnQnCuJnyHBWQVuU

Banking on Green: A Look at How Green Infrastructure Can Save Municipalities Money and Provide Economic Benefits Community-wide:

https://www.asla.org/uploadedFiles/CMS/Government_Affairs/Federal_Government_Affairs/Banking%20on%20Green%20HighRes.pdf?fbclid=IwAR3EUrD9vPYZn7uhuiRXeewSNSGPMQ2cf1bDR9D-eVRu5E-4NDSwPlri7q0

Urban Street Stormwater Guide: 

https://nacto.org/publication/urban-street-stormwater-guide/?fbclid=IwAR1s5Y-VC23dYh1SyxBiI3KLnH4tmb_fmluGiTZ16ADa4450ZkgQg2krP2E

Věříme, že tento projekt bude pro Prahu 7 pilotním a zároveň nám dá možnost využitou technologii skrz projekt více medializovat.

A jak bude vypadat Váš další návrh ulice/náměstí/dětského hřiště/plácku před Vaší kavárnou?

Autorka článku: Ing. arch. Alice Boušková

Zdroje:

• https://bluegreengrey.edges.se/project/rain-gardens-with-osl-on-rundelsgatan-in-vellinge/

• https://bluegreengrey.edges.se/project/bluegreengrey-systems-at-vardsatravagen-rosendal/

• https://bluegreengrey.edges.se/project/blue-green-infrastructure-street-neptutnigatan-at-gaddorna-malmo/